Dangovy myšlenky

čtvrtek 30. října 2014

Vyznamenání se tento rok moc nepovedlo, pane prezidente

Propůjčením nebo udělením státních vyznamenání České republiky jednotlivcům oceňuje stát jejich vynikající občanské zásluhy o budování svobodné demokratické společnosti, výsledky práce, úsilí o obranu vlasti, hrdinské a jiné výjimečné činy. Tak zní definice státního vyznamenání České republiky internetového portálu Wikipedia, která má minimální shodu s výsledkem letošního ocenění. Zvlášť bych si dovolil vyzdvihnout kombinaci „Výjimečné činy“, která nemá nic společného s děním u oceňovaných.

Je otázkou, jestli držet příčku například s Bílou, Sedláčkem nebo novodobým diktátorem Ficem, by byla pro pana Kryla čest nebo jestli by si vůbec toto vyznamenání od prezidenta Zemana vyzvedl. Zasloužené ovace a prostor si ovšem zaslouží pan režisér Němec, který označil Zemanovo ocenění za „akt arogantní politické vůle“ a vrátil svou medaili z roku 2002. Dovolím si s tímto názorem souhlasit a budu nadále s klidnou duší odsuzovat našeho aktuálního prezidenta jako burana a totálního hulváta české společnosti. Jako dalšího bych rád oslovením „Hovado“ vyznamenal režiséra Sedláčka, který nejen, že obdržel ocenění za maximální řiťolezectví a natočení dokumentu o našem největším národním lihovém božstvu Zemanovi, ale přišel si pro největší české ocenění v lyžařské bundě.

Čechy krásné, Čechy mé.

(Komentář na téma "Státní vyznamenání 2014" v rámci praxe na Akademii žurnalistiky a nových médií)

čtvrtek 16. října 2014

"To se mi líbí" jako měřítko oblíbenosti

Sociální sítě jsou bezesporu v dnešní době největším trendem nejspíš i v celé historii komunikace lidstva. Máme tu fenomény jako je Facebook, Twitter, Instagram a mnoho dalších. Otázkou je, jaký dopad to má pro mladší generace lidí, kteří se rodí přímo do tohoto světa virtuálního šílenství?

Tlačítko „to se mi líbí“ jako měřítko oblíbenosti nebo počet sledujících, jako odraz vlivu a zajímavosti člověka? To se mi nelíbí. Znám hromadu zajímavých lidí, kteří prožili život osobitě a poutavě i bez sociálních sítí. Je jedno jak je myšlenka hluboká nebo čím se zabývá, stačí když jako přílohu použijete výstřih své kolegyně z práce nebo půvabné křivky spolužačky z devítky a příspěvek má mnohem větší ohlas než samotný text.

Vzniká tu rádoby úspěšnost a oblíbenost určitých profilů na základě „stádovitosti“ hloupých lidí, „lajkujících“ a souhlasících s čímkoliv, jen za cenu popularity a přílivu nových followers. Sociální sítě poskytují nulám a bezcharakterním lidem s mizivým obsahem charisma volnost a příležitost prosadit svůj tupý názor. Čest výjimkám. Nedej bože, aby stejně tupých lidí bylo více a sympatizovali se stejně tupým názorem. Internet lidem dává brnění a nandává kopí v diskuzích na sociálních sítích, kdy ostřílení hoši, kteří právě vypnuli jednoduchou dementní počítačovou hru, prosazují své primitivní a omezené názory veřejně a ještě nejlépe pod nějakou lehce vulgární, ale stále anonymní přezdívkou. Opakuji znovu, čest výjimkám.


(Fejeton na téma "Sociální sítě" v rámci praxe na Akademii žurnalistiky a nových médií)