Sociální sítě jsou bezesporu v dnešní době největším
trendem nejspíš i v celé historii komunikace lidstva. Máme tu fenomény
jako je Facebook, Twitter, Instagram a mnoho dalších. Otázkou je, jaký dopad to
má pro mladší generace lidí, kteří se rodí přímo do tohoto světa virtuálního
šílenství?
Tlačítko „to se mi líbí“ jako měřítko oblíbenosti nebo počet
sledujících, jako odraz vlivu a zajímavosti člověka? To se mi nelíbí. Znám hromadu
zajímavých lidí, kteří prožili život osobitě a poutavě i bez sociálních sítí.
Je jedno jak je myšlenka hluboká nebo čím se zabývá, stačí když jako přílohu
použijete výstřih své kolegyně z práce nebo půvabné křivky spolužačky z devítky
a příspěvek má mnohem větší ohlas než samotný text.
Vzniká tu rádoby úspěšnost a oblíbenost určitých profilů na
základě „stádovitosti“ hloupých lidí, „lajkujících“ a souhlasících s čímkoliv, jen za cenu popularity a přílivu nových followers. Sociální sítě poskytují
nulám a bezcharakterním lidem s mizivým obsahem charisma volnost a
příležitost prosadit svůj tupý názor. Čest výjimkám. Nedej bože, aby stejně
tupých lidí bylo více a sympatizovali se stejně tupým názorem. Internet lidem
dává brnění a nandává kopí v diskuzích na sociálních sítích, kdy ostřílení
hoši, kteří právě vypnuli jednoduchou dementní počítačovou hru, prosazují své
primitivní a omezené názory veřejně a ještě nejlépe pod nějakou lehce vulgární,
ale stále anonymní přezdívkou. Opakuji znovu, čest výjimkám.
(Fejeton na téma "Sociální sítě" v rámci praxe na Akademii žurnalistiky a nových médií)
Žádné komentáře:
Okomentovat