Nikdy jsem nepořádal žádnou party a zatím to v plánu nemám. Je to divný a včetně rádoby ze srdce přáníček od lidí, který ani neznám, od lidí, kteří neznají mě, je divný i to, že slavíme stárnutí. Jsem pořád teenager a mám před sebou ze zdravotního hlediska ještě mnoho dnů, ale nějak si ve dnech oslavy narozenin připadám ještě víc sám, než kdy jsem. Nemám to rád a falešné úsměvy od lidí, kteří mě stejně rádi nemají, nepřijímám rád.
V prdeli z toho, že mám před sebou poslední rok teenagera, poslední měsíce střední školy a kdo ví co posledního mě ještě čeká. Devatenáctka je tak na hovno číslo, že bych se nejradši zavřel a počkal na dvacet.
Dárky potěšily a upřímné gratulace od mně blízkých lidí zahřáli u srdce. Krom tohoto je devatenáctka fakt na hovno. Nechci slavit to, že jsem čím dál tím blíž konci a nechci si uvědomovat smrt. Devatenáctka je na hovno. Začínám číst Obraz Doriana Graye (protože Maturita) a budu doufat, že se stane něco převratnýho a budu "für immer jung" jak Karel s Bushidem. Budu doufat v to, že se mi zastaví plešatění a kouty půjdou do prdele.
Devatenáctka je na hovno.
Žádné komentáře:
Okomentovat