Michal Kahoun, dlužník, špatný vnouček a ještě horší podvodník

Michal Kahoun. Asi 16 letý obtloustlý, nevzhledný a falešný člověk, který mi v červnu tohoto roku prodal iPhone 5s za velmi výhodnou cenu. Dojel jsem si pro telefon osobně, vyzvedl, zaplatil. V pohodě. Obě strany byly spokojeny. Telefon fungoval a funguje dodnes dobře. Nyní se mi v pátek ozval, že potřebuje nutně peníze na účtu a že má k prodeji iPhone 6 plus, také za velmi výhodnou cenu 15.000,-. Z předchozí dobré zkušenosti jsem neměl důvod mu nedůvěřovat, a proto jsem poslal peníze na účet výměnou za jeho ofocený občanský průkaz. Číslo zásilky mi neposlal a na opětovné zprávy přestal odepisovat a dal si mě do ignoru na Facebooku.

Začal jsem se poptávat po jeho jméně. Ozvalo se mi neskutečně mnoho lidí, že mají podobný problém jako já, že dluží, kde se podívá. Lidé mi posílali částky, velmi detailní informace a obdržel jsem i jeho rozvrh ve škole (aktuálně Vyšší odbořná škola, Obchodní akademie a Střední odborná škola, EKONOM, o.p.s.). Některé dívky mi dokonce psali informace o tom, že jim nabízel peníze za sex, osahávání a ukazování různých partií. Někteří o tom, že ukradl ve škole iPad a ten poté prodal v Praze a že dluží dalším a dalším lidem, další a další peníze, dokonce větší peníze než mně.

Po několika hodinách se mi ozval, že toho moc lituje, že udělal chybu a že už řeší jak mi vrátit peníze a že nechce mít průser, když se dozvěděl, že se po něm sháním. Řekl mi, že za něho zaplatí dluhy jeho prarodiče, s kterými žije. A, že v pondělí v 8:00 ráno se mi ozve a nyní si musí deaktivovat Facebook. V pondělí ráno se mi opravdu ozval a psal mi, že „Děda už byl v bance a odpoledne mi pošle výpis z účtu“. Odpoledne krysa Michal Kahoun opět nereagoval na moje zprávy a žádný výpis mi nezaslal. Během toho jsem se dozvěděl od mých věrných facebook informátorů a malinkých „práskačů“, že se dokonce chlubil ve škole tím, že „Ojebal Renneho Danga“.

Nevím co je k tomu za vychloubání, že takovým levným způsobem někoho okradl, ale dnes 1. 12. 2014 jsem vyrazil s mým kamarádem právě na adresu psanou v jeho občanském průkazu. Keblice 60. Tam asi po desátém zvonění a klepání na okno vylezli jeho prarodiče. Se zapnutým záznamníkem v kapse jsem je teda obeznámil s mým problémem a podle jejich reakcí jsem asi nebyl první, přesto doufám, že poslední. Potvrdili mi vlastně veškeré info, které jsem o něm měl, a přislíbili, že hned zítra zajdou do banky a pokud tam bude 15.000,- s mým jménem, peníze pošlou zpět. Samozřejmě to, že děda byl v bance řešit moje peníze byla také lež. Obdržel jsem o nich telefonní číslo a domluvili jsme se, že v poledne druhý den 2. 12. 2014 zavolám.

Druhý den jsem zavolal a dědu zastihl přímo v bance, kdy mi peníze posílá. Dnes 3. 12. 2014 mi peníze opravdu přišly zpět na účet. Nedovedu si představit tu potupnost jeho staříků, kterou s ním zažívají. Bohužel podle reakcí si z toho ani moc nedělali. Pouze jeho děda párkrát poznamenal, že ho „přetrhne“ do krve a babička s úsměvem na tváři konstatovala: „On ví, že já ty peníze mám, tak si myslí, že mu vše zaplatíme“. Naštěstí mě tento podvod stál jen pár stovek za dopravu na sever do Keblic, ale snad to vyzní, jako ponaučení pro všechny ostatní a případné čtenáře, googlující si jméno Michal Kahoun. Nevěřte nic tomuto člověku a pokud vás podvedl, řešte to.

Nechápu jak někdo jako je Michal Kahoun, může žít se svým sviňským, falešným a bezcenným životem a nechápu trpělivost jeho zákonných zástupců. Shoř v pekle zneužitý v pasťáku nebo podobným ústavu, když si nevážíš toho, co máš.

informace:

MICHAL KAHOUN 
Keblice 60
410 02 Keblice
okres Litoměřice

https://www.facebook.com/newkahan
https://www.facebook.com/profile.php?id=100007462632310&fref=ts

(Aktualizace 3. 12. 2014 - 21:40)

Soho+ restaurant & garden, cena = kvalita

V pátek dne 7. listopadu jsem navštívil luxusní restauraci Soho na Podolském nábřeží podél řeky Vltavy. K tomuto podniku jsem se dostal náhodou díky mému známému, který je synem vedoucí této noblesní restaurace. Vzhledem k mé nevydařené domácí večeři, mému prázdnému žaludku a chuti okusit něco pro vyšší společnost jsem vyrazil hromadnou městskou dopravou na Prahu 4.

Lokalita podniku je podle mého názoru perfektní. Poblíž centra a zároveň klidná a romantická. Výhled z restaurace na povodí řeky Vltavy ocení zamilovaný pár při výroční večeři nebo i podnikatelé při důležité pracovní schůzce. Samotná budova působí svou jednoduchostí velmi elegantně, a jemným osvícením zdí dokonce intimně.

Po vstupu do restaurace mě obsluha nenuceně vyzvala k odložení bundy a s přáním hezkého večera je uložila do šatny. Hned poté se nás ujal číšník, který nás posadil ke stolu zhruba uprostřed restaurace. Místo, kam nás obsluha usadila, se mi velice líbilo a mlčky jsem okukoval ostatní zákazníky podniku. Ve většině případů to byli cizinci, podnikatelé, oslavenci a asi nikdo jako já obdivující každý detail luxusu. Pár vteřin po usazení nám číšník přinesl menu a tázal se nás na volbu nápoje. Nechal jsem se inspirovat svým známým a objednal jsem si speciální Soho limonádu, která je vyrobena z čerstvě vymačkané hroznové šťávy. Velmi mi chutnala a zpříjemnila mi výběr z jídelního lístku. Sezónní jídelní lístek se skládal z osmi předkrmů, sedmi hlavních chodů a čtyř dezertů. Součástí menu byl i Sushi jídelní lístek, ze kterého jsem si ale nevybral. Zvolil jsem si tedy na základě rady od obsluhy, a to 12 hodin vařený vepřový bůček s pečenou bramborovou kaší, zauzeným jelítkem, jablečným pyré, houbami a jusem. Ano, tvářil jsem se podobně a vůbec jsem nevěděl, co si mám pod tímto názvem představit. Během čekání na jídlo nám obsluha donesla malý předkrm, který jak jsem pochopil, se dává automaticky před jakýmkoliv jídlem. Byla to malá masová rolka namočená v čemkoliv, co nevím, co bylo. Každopádně to chutnalo výtečně a já netrpělivě čekal na hlavní chod. Čekání netrvalo dlouho (zhruba 10 minut) a servírka nám přinesla teplé ručníky, které mají sloužit k prohřátí, masáži a uvolnění prstů pro lepší požitek z jídla. Poté nám číšník donesl objednané jídlo a já se nestačil divit překrásné vizualizaci na talíři. Ač nevím, co bylo co a porce na první pohled působila malá, udělalo to na mě neskutečný dojem luxusu a jídlo bylo opravdovým zážitkem, který i nasytil. Troufám si dokonce tvrdit, že to bylo nejlepší jídlo v mém životě, nejspíš i doposud nejdražší. Po vychutnání si hlavního chodu jsme ještě popíjeli výtečně sladkou Soho limonádu a číšník nám nabídl vodní dýmku. Souhlasili jsme a tak naše popíjení ovocné šťávy doplnilo kouření aromatického tabáku a rozebírání věcí ze života.

Restaurace Soho na mě udělala velmi dobrý dojem, avšak vzhledem k mému finančnímu zajištění to nemohu zařadit mezi mé pravidelně navštěvované podniky. Soho má samo o sobě atmosféru velmi drahé záležitosti, avšak cena odpovídá kvalitě. Pokud si chcete, ať už výročně nebo požitkově někam zajít na velmi delikatesní jídlo, kde se o Vás budou starat velmi pozorně, Soho je ta správná volba.

(Recenze na téma "Zajímavá/nová restaurace" v rámci praxe na Akademii žurnalistiky a nových médií)

Vyznamenání se tento rok moc nepovedlo, pane prezidente

Propůjčením nebo udělením státních vyznamenání České republiky jednotlivcům oceňuje stát jejich vynikající občanské zásluhy o budování svobodné demokratické společnosti, výsledky práce, úsilí o obranu vlasti, hrdinské a jiné výjimečné činy. Tak zní definice státního vyznamenání České republiky internetového portálu Wikipedia, která má minimální shodu s výsledkem letošního ocenění. Zvlášť bych si dovolil vyzdvihnout kombinaci „Výjimečné činy“, která nemá nic společného s děním u oceňovaných.

Je otázkou, jestli držet příčku například s Bílou, Sedláčkem nebo novodobým diktátorem Ficem, by byla pro pana Kryla čest nebo jestli by si vůbec toto vyznamenání od prezidenta Zemana vyzvedl. Zasloužené ovace a prostor si ovšem zaslouží pan režisér Němec, který označil Zemanovo ocenění za „akt arogantní politické vůle“ a vrátil svou medaili z roku 2002. Dovolím si s tímto názorem souhlasit a budu nadále s klidnou duší odsuzovat našeho aktuálního prezidenta jako burana a totálního hulváta české společnosti. Jako dalšího bych rád oslovením „Hovado“ vyznamenal režiséra Sedláčka, který nejen, že obdržel ocenění za maximální řiťolezectví a natočení dokumentu o našem největším národním lihovém božstvu Zemanovi, ale přišel si pro největší české ocenění v lyžařské bundě.

Čechy krásné, Čechy mé.

(Komentář na téma "Státní vyznamenání 2014" v rámci praxe na Akademii žurnalistiky a nových médií)

"To se mi líbí" jako měřítko oblíbenosti

Sociální sítě jsou bezesporu v dnešní době největším trendem nejspíš i v celé historii komunikace lidstva. Máme tu fenomény jako je Facebook, Twitter, Instagram a mnoho dalších. Otázkou je, jaký dopad to má pro mladší generace lidí, kteří se rodí přímo do tohoto světa virtuálního šílenství?

Tlačítko „to se mi líbí“ jako měřítko oblíbenosti nebo počet sledujících, jako odraz vlivu a zajímavosti člověka? To se mi nelíbí. Znám hromadu zajímavých lidí, kteří prožili život osobitě a poutavě i bez sociálních sítí. Je jedno jak je myšlenka hluboká nebo čím se zabývá, stačí když jako přílohu použijete výstřih své kolegyně z práce nebo půvabné křivky spolužačky z devítky a příspěvek má mnohem větší ohlas než samotný text.

Vzniká tu rádoby úspěšnost a oblíbenost určitých profilů na základě „stádovitosti“ hloupých lidí, „lajkujících“ a souhlasících s čímkoliv, jen za cenu popularity a přílivu nových followers. Sociální sítě poskytují nulám a bezcharakterním lidem s mizivým obsahem charisma volnost a příležitost prosadit svůj tupý názor. Čest výjimkám. Nedej bože, aby stejně tupých lidí bylo více a sympatizovali se stejně tupým názorem. Internet lidem dává brnění a nandává kopí v diskuzích na sociálních sítích, kdy ostřílení hoši, kteří právě vypnuli jednoduchou dementní počítačovou hru, prosazují své primitivní a omezené názory veřejně a ještě nejlépe pod nějakou lehce vulgární, ale stále anonymní přezdívkou. Opakuji znovu, čest výjimkám.

(Fejeton na téma "Sociální sítě" v rámci praxe na Akademii žurnalistiky a nových médií)

Všechno nejlepší

Mám narozeniny.

Nikdy jsem nepořádal žádnou party a zatím to v plánu nemám. Je to divný a včetně rádoby ze srdce přáníček od lidí, který ani neznám, od lidí, kteří neznají mě, je divný i to, že slavíme stárnutí. Jsem pořád teenager a mám před sebou ze zdravotního hlediska ještě mnoho dnů, ale nějak si ve dnech oslavy narozenin připadám ještě víc sám, než kdy jsem. Nemám to rád a falešné úsměvy od lidí, kteří mě stejně rádi nemají, nepřijímám rád.

V prdeli z toho, že mám před sebou poslední rok teenagera, poslední měsíce střední školy a kdo ví co posledního mě ještě čeká. Devatenáctka je tak na hovno číslo, že bych se nejradši zavřel a počkal na dvacet.

Dárky potěšily a upřímné gratulace od mně blízkých lidí zahřáli u srdce. Krom tohoto je devatenáctka fakt na hovno. Nechci slavit to, že jsem čím dál tím blíž konci a nechci si uvědomovat smrt. Devatenáctka je na hovno. Začínám číst Obraz Doriana Graye (protože Maturita) a budu doufat, že se stane něco převratnýho a budu "für immer jung" jak Karel s Bushidem. Budu doufat v to, že se mi zastaví plešatění a kouty půjdou do prdele.

Devatenáctka je na hovno.

Sny

Začal jsem psát blog. Jelikož se hlásím na VOŠ publicistiky, tak jsem si řekl, že bude příhodný začít něco psát a nemít jen jako autorskou tvorbu teplej rap.

Dneska cestou z posilovny jsme s mým kamarádem Pavlem narazili na celkem klasický téma. Zjistili jsme, že dost lidí v našem okolí už nemá žádný sny, serou na to a žijou svůj propocenej stereotyp a neuvědomujou si, že to nejspíš nikdy neskončí. Taky jsme se shodli, že my jsme furt snílci a chcem něco víc než jenom přijít po šichtě domů, sednout si na gauč, proplesknout manželku, čumět na televizi a čekat než zas ráno zazvoní budík do práce. Furt chceme v životě něčeho dosáhnout a furt máme dětský sny jako je vila s bazénem uprostřed New Yorku s nádherným výhledem do prdele. Jo je to sračka, ale proč si za tím nejít? Člověk ve finále nepotřebuje vilu, nepotřebuje bazén, balkón a nakonec nepotřebuje New York, ale jak si tenhle sen splnit?

Stačí se smířit s tím, že nám bude stačit hezkej byt někde na předměstí v Praze a párkrát do týdne po práci si zajít zacvičit. Na hovno je to, že všichni kolem tebe ti kazej každej sebemenší sen. Koukneš se na svý rodiče, kamarády nebo i na ty učitele ve škole. Každej z nich v našem věku doufal, že něčeho někdy dosáhne a teď se rozhodli ti kurvit motivaci a když toho nedosáhli oni, tak toho nedosáhne nikdo. Proto, když přijdeš do školy, tak ti od prvního ročníku říkaj, že maturitu neuděláš, že jseš pára z hovna (a to doslova cituju svoje učitele) a že se s nějakou budoucností můžeš rozloučit. Nevim jak je to jinde, ale to samý je i u mě tam, kde by měl bejt svatej klid a pokoj, doma. Přijdu domů a moje milovaná drahá matička, nasraná z práce si vypouští nasranost kde jinde než na tom co si vytvořila.

Mámu miluju, je to skvělá ženská, ale jsme každej úplně jinej. Jsem spíš po fotrovi, kterýho možná rozeberu v jiných příspěvcích, když mě to bude bavit psát. Ale zpátky k tématu. Přijdu domů a jakkoliv se snažím vést rozumnou konverzaci, tak to skončí vždycky hádkou. Moje máma už se dávno rozhodla nesnít. Je smířená se svým stereotypem a to, že jednou chtěla bejt učitelkou je někde dávno v prdeli. Její největší radostí je si vyrazit o víkendu na projížďku na kole a jinak uklízet doma. Jasně, že se ji snažim ve všem pomoct a dělá pro mě maximum. Všeho si vážím, ale proč já nemůžu jít za tim pomyslným obláčkem plným spokojenej rodiny, šťastnej práce kde tě nikdo nesere, malejch dvou dětí a i ve čtyřiceti sexy manželky. Tohle je věc, co moje matka nechápe. Všichni mě tak zkurveně podceňujou, že zapomínaj na to, že jednou měli taky nějaký sny. Sice jim nevyšly, ale polovina z nich se o to ani nepokusila.

Chci to a jdu si za tim a seru na všechny, který mi to budou chtít zničit a vy dělejte taky všechno, proto, abyste nemuseli hnít někde v totálně špinavej prdeli, kde vás to bude jen srát. Následuj sny.