Proč já vlastně chci být novinář. Nevím. Chci vůbec být novinář? Na střední škole mi šel jenom český jazyk a v zaměření mého oboru jsem nechtěl pokračovat. Vždycky mě bavilo prezentovat svůj názor a šířit ho dál. Už proto asi chci alespoň psát. Spíše než novinařina, by mě bavilo tvůrčí psaní a učit se různé postupy. Baví mě různorodost českého jazyka a složitosti jeho ovládání. Díky tomu si může každý spisovatel, novinář nebo jakýkoliv „pisálek“ najít vlastní styl psaní a odlišit se od ostatních. Novinář jako takový by měl sedět v kanceláři a prahnout po novinkách ve světě nebo v tuzemsku, aby mohl zahltit čtenáře informacemi. To mi není moc sympatické a dospívám k názoru, že asi novinář nebudu. Co baví mě je zamýšlet se nad běžnými věcmi v hloubce. Pozorovat svět, popisovat ho svými slovy a slova skládat do vět tak, aby to bylo specificky líbivé. Líbí se mi být divákem společnosti a lidí.
Vnímat svět jako jedna z miliard kapek v celém oceánu a studovat život.
Baví mě žít život, zažívat nové věci a přinášet si do vnitra sebe samého nové zážitky. Ty zážitky poté sdílet s ostatními a zamýšlet se nad nimi. Ten pocit, kdy se zamýšlím nad významem slova „dobrý“ nebo „normální“ mě neskutečně naplňuje a baví mě hledat v běžných věcech hloubku. Na této škole jsem, protože se chci naučit správně psát a formulovat své myšlenky. Myslím, že to pro můj život a rozvoj osobnosti bude mít pozitivní dopad a doufám, že tato zkušenost bude pro mě obohacující.
(Úvaha na téma "Proč chci být novinář" na jeden z předmětů, které znám jen ve zkratce a nevím jak se ve skutečnosti jmenuje, na Akademii žurnalistiky)
Žádné komentáře:
Okomentovat