Dneska jsem se přihlásil na kurzy vietnamštiny pro začátečníky. Už tak mám pocit, že nestíhám žít svůj život a stejně jsem si naložil další věc. No to, že se začnu učit vietnamsky nalhávám sám sobě už dost dlouho na to, abych to uskutečnil, tak jsem vyplnil přihlášku a podepsal účast. Celkově dnešní den jsem žil dost vietnamsky. Po škole jsem jel do Holešovic na vietnamský jídlo a hned potom do Sapy, zařizovat tu přihlášku a nakupovat se spolužačkou. Ale až tak nějak teď v tom pozdějším večeru to na mě všechno ulehlo a přemýšlím nad tím. Nad rozhodnutím učit se vietnamsky i nad dalšíma cestama, který jsem si v životě vybral. Hrozně se ve svým životě bojím udělat něco špatně, abych později nelitoval. Asi to k životu prostě patří, ale kdo ti pak ten zbytečnej čas vrátí? Vtipný je, že si dokážu všechno vyvrátit kecama jakože "Nic není zbytečný". Uvidíme. Kdo kdy udělal všechno správně?
Dangovy myšlenky
středa 16. března 2016
středa 9. března 2016
Ples v Rudolfinu
20. 2. 2016 jsem navštívil event s názvem Ples v Rudolfinu.
Ještě než začnete číst dál, zkuste si vygooglit, co přesně je Ples v Rudolfinu, vy nuly, dělám si srandu, jsem jako vy a ještě než začnete číst znova, rád bych vám připomněl, že jsem z malýho města, je mi 21 let a moje máma pracuje ve fabrice, takže jo, ještě jednou, jsem jako vy a nejsem žádnej snobík. Zo stoky hore. Sídliskový sen. Z nuly na sto. To byly moje poslední pocity, když jsem odcházel brzy k ránu z téhle nóbl akcičky s kyticí v ruce, perlou v tašce a omámen vínem, které by mi v klidu zaplatilo nájem. Bezva, ale zpátky na začátek. K téhle akci jsem se dostal díky mojí spolubydlící Báře. Bára je kámoš, to znamená, že díky tomu, že má jobbing v Blesku Online, mně dohodila svojí nadřízený. No a tý nadřízený jsem se líbil. Konkrétně moje čísla na sociálních sítích. Aby bylo jasno, všechny tyhle ty tiskový novinový média jsou v těžkým průseru, protože v době, kdy každý malý dítě má svýho oblíbenýho youtubera, rapera a pornoherce, se prostě nechytají se svým psaním. Média moc dobře myslí na budoucnost, a proto chtějí rozjet i sociální sítě a další nový vymoženosti, ve kterých jsem já samozřejmě vyrůstal a dospívám.
 |
| - Snobárna |
Ještě než začnete číst dál, zkuste si vygooglit, co přesně je Ples v Rudolfinu, vy nuly, dělám si srandu, jsem jako vy a ještě než začnete číst znova, rád bych vám připomněl, že jsem z malýho města, je mi 21 let a moje máma pracuje ve fabrice, takže jo, ještě jednou, jsem jako vy a nejsem žádnej snobík. Zo stoky hore. Sídliskový sen. Z nuly na sto. To byly moje poslední pocity, když jsem odcházel brzy k ránu z téhle nóbl akcičky s kyticí v ruce, perlou v tašce a omámen vínem, které by mi v klidu zaplatilo nájem. Bezva, ale zpátky na začátek. K téhle akci jsem se dostal díky mojí spolubydlící Báře. Bára je kámoš, to znamená, že díky tomu, že má jobbing v Blesku Online, mně dohodila svojí nadřízený. No a tý nadřízený jsem se líbil. Konkrétně moje čísla na sociálních sítích. Aby bylo jasno, všechny tyhle ty tiskový novinový média jsou v těžkým průseru, protože v době, kdy každý malý dítě má svýho oblíbenýho youtubera, rapera a pornoherce, se prostě nechytají se svým psaním. Média moc dobře myslí na budoucnost, a proto chtějí rozjet i sociální sítě a další nový vymoženosti, ve kterých jsem já samozřejmě vyrůstal a dospívám.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)