20. 2. 2016 jsem navštívil event s názvem Ples v Rudolfinu.
Ještě než začnete číst dál, zkuste si vygooglit, co přesně je Ples v Rudolfinu, vy nuly, dělám si srandu, jsem jako vy a ještě než začnete číst znova, rád bych vám připomněl, že jsem z malýho města, je mi 21 let a moje máma pracuje ve fabrice, takže jo, ještě jednou, jsem jako vy a nejsem žádnej snobík. Zo stoky hore. Sídliskový sen. Z nuly na sto. To byly moje poslední pocity, když jsem odcházel brzy k ránu z téhle nóbl akcičky s kyticí v ruce, perlou v tašce a omámen vínem, které by mi v klidu zaplatilo nájem. Bezva, ale zpátky na začátek. K téhle akci jsem se dostal díky mojí spolubydlící Báře. Bára je kámoš, to znamená, že díky tomu, že má jobbing v Blesku Online, mně dohodila svojí nadřízený. No a tý nadřízený jsem se líbil. Konkrétně moje čísla na sociálních sítích. Aby bylo jasno, všechny tyhle ty tiskový novinový média jsou v těžkým průseru, protože v době, kdy každý malý dítě má svýho oblíbenýho youtubera, rapera a pornoherce, se prostě nechytají se svým psaním. Média moc dobře myslí na budoucnost, a proto chtějí rozjet i sociální sítě a další nový vymoženosti, ve kterých jsem já samozřejmě vyrůstal a dospívám.
 |
| - Snobárna |
Ještě než začnete číst dál, zkuste si vygooglit, co přesně je Ples v Rudolfinu, vy nuly, dělám si srandu, jsem jako vy a ještě než začnete číst znova, rád bych vám připomněl, že jsem z malýho města, je mi 21 let a moje máma pracuje ve fabrice, takže jo, ještě jednou, jsem jako vy a nejsem žádnej snobík. Zo stoky hore. Sídliskový sen. Z nuly na sto. To byly moje poslední pocity, když jsem odcházel brzy k ránu z téhle nóbl akcičky s kyticí v ruce, perlou v tašce a omámen vínem, které by mi v klidu zaplatilo nájem. Bezva, ale zpátky na začátek. K téhle akci jsem se dostal díky mojí spolubydlící Báře. Bára je kámoš, to znamená, že díky tomu, že má jobbing v Blesku Online, mně dohodila svojí nadřízený. No a tý nadřízený jsem se líbil. Konkrétně moje čísla na sociálních sítích. Aby bylo jasno, všechny tyhle ty tiskový novinový média jsou v těžkým průseru, protože v době, kdy každý malý dítě má svýho oblíbenýho youtubera, rapera a pornoherce, se prostě nechytají se svým psaním. Média moc dobře myslí na budoucnost, a proto chtějí rozjet i sociální sítě a další nový vymoženosti, ve kterých jsem já samozřejmě vyrůstal a dospívám.
Takže ty čísla se jí teda moc líbily a rozhodla se mě zkusit na tuhle práci pro Blesk, která proběhne v rámci mojí praxe, kterou musím vykázat v rámci mého semestru, který je v rámci mojí školy, kterou studuji v rámci zavděčení se mojí mámě a v rámci sebe-nabití-se inteligencí. Poselství práce? Natáčet live-stream v aplikaci Periscope. Paráda. Hned jsem zavolal svojí holce, která samozřejmě krom toho, že byla naprosto nadšená, tak nezapomněla i automaticky naprosto plašit, protože šaty. Ale to zná asi každá. No ničím jsem si samozřejmě hlavu nelámal. Vyřeším si praxi, budu dělat něco, co mě baví a ještě se dostanu na celkem bonton ples, usmyslil jsem si. Sjel jsem to na netu a zjistil jsem, že je to kurva drahej bonton ples. Nebo vy jste snad byli na plese, kde jeden lístek stojí 10.000? Já teda zatím ne a řekl jsem si, že mezi těma mýma výběrovýma aggro-průmyslovácky-obchodně maturitníma plesama, co jsem zatím navštívil, to bude skvělej highlight. No a taky, že byl.
 |
| - Fotka co jsem našel na netu |
Den D. Pamatujete, jak jsem pár řádků nahoře psal o tom, že jsem si hlavu nelámal? Tak jsem si jí lámat začal. Vůbec netuším, co jsem si myslel, když jsem doufal, že mi bude stačit jen společenská černá košile, kalhoty a boty, co mám ještě z tanečních. Přečetl jsem si dress-code na oficiálních stránkách a vyzjistil, co znamená black tie. K mojí smůle jsem ještě ten den musel odejít lovit do obchoďáku, kde jsem vyhledal bílou košili, sako a motýlek. Abych si připadal správně luxusně, tak jak se k takové luxusní akci patří, vybral jsem vše v luxusním krámku s názvem H&M. Pokud někdy budete mít čas, určitě zavítejte, stojí to za to. Outfit vyřešen a po několika hodinách stylingu jsme na cestě do pražského Rudolfina. Příjezd byl epický. Vášnivé rozloučení s řidičem Uberu vystřídal červený koberec, paparazzi, déšť a zjištění, že jsme na místě o půl hodiny dříve. Pořadatelé nejspíše rozpoznali, že nevlastním obrazovou galerii (pochopení přijde později) a téměř nás rozehnali zpět do ulic deštivé Prahy. Empatie a lidství však vyhrálo a my mohli do začátku akce zůstat v Rudolfinu, kde jsme pečlivě sledovali začátek této mimořádné události.
S příchodem prvních hostů se také rozblikaly první blesky fotografů. Zatímco se prostory Rudolfina pomalu naplňovaly, seznámil jsem se s pár lidmi z redakce, u kterých jsem záhy zjistil, že si rozumět asi nebudeme. Další prázdný podání ruky, další úsměv. I když jsem začínal upadat do lehkých depresivních stavů, protože jsem si opravdu, ale opravdu připadal v nevhodné společnosti lidí, snažil jsem se rozpoznávat nějaké celebritky. Marně. Zatímco moje holka s prstem v nose (doopravdy ho tam neměla, to se jen tak říká) zvládla jmenovat některé bývalé Miss, které jsme míjeli s welcome drinkem v ruce, tak já jsem tápal. Hosteska se nás ujala ihned v předsálí a absolvovala s námi cestu až do hlubin sálu, kde nás odkázala na náš stůl. Sezení bylo hodně dobré, určitě jsem v životě už seděl hůř. Přidělili nám vlastního číšníka, který nás celý večer obsluhoval. Nevím už jak se jmenoval, ale něco mi na tom klukovi nesedělo, byl o něco málo starší než já a mám doteď takový divný pocit, že prokoukl to, že nevlastním obrazovou galerii. Možná dokonce kupoval motýlka taky v H&M. Nevím.
Seznámili jsme se s našimi spolusedícími. Jména si samozřejmě nepamatuji, na to já nejsem, ale vím, že se mi starší pán, asi 50-60 let představil jako majitel obrazové galerie. Svou ženu, asi 40-50, představil jako operní pěvkyni. Já svou přítelkyni představil jako studentku medicíny a sebe jako studenta žurnalistiky. Solidní poměr profesí. To, že operní pěvkyně svému manželi, majiteli obrazové galerie, začala vykat, ve mně vyvolalo další záchvěv sociální vyděděnosti a pocit, že jsem se nejspíš narodil úplně v jiném světě. No pro představu sociálních vrstev na Plese v Rudolfinu to stačí. Vypisovat program by bylo zbytečné, vše je snadno dohledatelné v dobách internetu, ale rád bych poznamenal, že vystoupení Vojty Dyka bylo skvostné, ačkoliv jeho skalní fanoušek nejsem. Za celý večer jsem odvysílal asi 4 vstupy a tím uvedl Blesk na mapu novin, které využívají nové sociální sítě. Gratulace, odpracováno. Ochutnal jsem za ten večer snad veškerá mláďata všech živočichů světa. Kecám, to byla vsuvka pro vega lidi. Měl jsem nějaké telecí, vepřové a kachní. Všechno to chutnalo noblesně, skvostně a dokonale. Alespoň masová část. Dozvěděl jsem se, že vlastně nejím prase, nýbrž perfektně vychovaného vepře, který se celý život krmil jen něčím hrozně speciálním, co už si nepamatuji, co přesně bylo. Poprvé v životě jsem zašel vyzkoušet ústřice a řeknu vám, že nechápu, co na tom lidi vidí. Takový hnus jsem ještě v životě nejedl. Opravdu mi to nechutnalo, takže moje degustační choutky skončily přímo tady. Zbytek večera jsem se doprasil v sekci masa a v sekci zákusky. Když o tom takhle zpětně píši, celkem si uvědomuji příčinu střevních potíží, které nastaly v nadcházejícím týdnu. Zasraný ústřice.
 |
| - Takhle vypadají ústřice |
Zo stoky hore. Sídliskový sen. Z nuly na sto. To byly moje poslední pocity, když jsem odcházel brzy k ránu z téhle nóbl akcičky s kyticí v ruce, perlou v tašce a omámen vínem, které by mi v klidu zaplatilo nájem. To byly poslední pocity, než jsem zavítal na záchod. Umýval jsem si ruce ve chvíli, kdy jsem si všiml, že na mě zírá jakýsi gentleman. Vlasy učesané, brýle, přesně ten typ člověka, který by na mé základní škole dostával hroznou bídu. No a ten gentleman mi svým zdvořilým hlasem a vybranou mluvou pochválil motýlek. Nejen, že pochválil, on ho zkoumal, jak, že je vlastně vázaný a že prý mám výtečný vkus. Chápete? Motýlek, co mě stál stovku v H&M. Hahahahaah, kéž by to věděl a kdybych mohl vrátit čas, klidně bych mu to řekl. Specialista na oděv. Uvědomil jsem si, že sem opravdu nepatřím. Ani patřit nechci. Všechna ta naleštěná bída a póza toho, že jste něčím důležití, ale ve finále nejste. Spousta lidí má v týhle smetánce svoje místo zasloužený něčím, co dosáhli, což naprosto respektuju, ale zatímco jsem vídal ty šedesátníky s holkama, co vypadaly věkem jako já, jsem si uvědomil, že to není pro mě. Snažíte se rozumět drahým vínům, luxusním motýlkům a vybranému jídlu, ale je to k ničemu, pokud jste ve čtrnácti chlastali na chodníku krabicový víno, nosili hip-hopový oblečení z Polska a párek v rohlíku byla spása. Zážitek to byl nezapomenutelnej, to jo. Užil jsem si to maximálně a jsem vážně moc vděčnej za tuhle příležitost, ale pravdou je, že jsem se cítil opravdu nesvůj.
 |
| - Takovej motýlek jsem neměl |
Žádné komentáře:
Okomentovat